Wilson Benesch Trinity

Netopýří mrakodrapy

Značka Wilson Benesch si potrpí na výjimečnost a reprosoustavy z řady Wide Bandwith překračují hranice akustického pásma se samozřejmostí, nad níž konkurence bledne. Základní model představují dvoupásmovky Trinity.

Anglická firma, jež vznikla v roce 1989 v Sheffieldu, dělí svoje soustavy do modelových řad a všechny spojují jinde nevídané i neslýchané prvky, přesto je každý z tuctu modelů originál. Soustavy Trinity mají nejblíž k „regálovkám“ ARC (S&V 10/10), ale rozdíl v ceně nedělá jen supertweeter s japonskou technologií Murano. Ten samozřejmě soustavy pasuje na partnerky SACD přehrávačů a gramofonů s MC přenoskami, reprodukci lze navíc rozšířit o subkontra oktávu zařazením dalšího zástupce řady Wide Bandwith - subwooferu Torus (tuto sestavu jsme mohli slyšet na stánku Tykonu během posledního ročníku výstavy High End Praha). Že je to zbytečné? Ani náhodoi. Výrobce hovoří o potřebě „přenést energii“ nahrávky, což si můžeme vyložit i tak, že barvu tónů určují vyšší harmonické, které u houslí sahají až ke 20 kHz a s fyziologií sluchu souvisí také vznik kombinačních tónů s rozdílovými a součtovými kmitočty, jež zasahují i akustickou stratosféru.

Daleko od regálů

V tradici stojanových soustav Wilson Benesch tvoří stojan nedílnou součást modelu Trinity, protože se dvěma bassreflexovými výfuky, jeý ústí kolmo k zemi, nenajdou místo na nábytku ani běžném stojanu. Masivní duralový profil tak spojuje kabinet soustavy s kovovou základnou na třech odhmotňovacích hrotech (zadní, výškově polohovatelný pár umožňuje u soustavy „doladit“ horizontální vyzařování). Stěny kompaktní ozvučnice tvoří tvarované MDF desky, laminované tkaninou z uhlíkových vláken; konstrukci dále zpevňují kovové výztuhy i tenká MDF deska s výřezy, kterou jsou na čelní stěně všechny reproduktory přeloženy (najdete v ní i šest otvorů, aretujících kolíky odnímatelného rámečku s průzvučnou tkaninou). Soustavy mají kapkovitý půdorys, rovnoběžné jsou pouze základna s horní stěnou a čelo se zúženou stěnou zadní: s pravými úhly mizí riziko stojatého vlnění uvnitř ozvučnice.

Soustavy se nabízejí celkem ve dvanácti provedeních: v černém a stříbřitém polymerovém laku, bílé metalíze (i včetně stojanu) nebo za příplatek 15 000 Kč v devíti druzích pravé dýhy (v lesklém laku je to ořech přírodní, hrubý a mořený do tulipánově červené i ebenově černé, třešeň, očkový javor přírodní i červeně mořený, v „saténovém“ polomatu jde o dub a javor). Stojan lze standardně vybírat v černém či stříbřitém laku.

Dvě pásma? Anebo tři?!

Osazení soustav začíná dole u firemního středobasového reproduktoru Wide Bandwith One s kónickou membránou z uhlíkových vláken, kterou pohání velmi účinný magnet ze slitiny neodymia, železa a bóru. Následuje zakázkově vyráběný vysokotónový měnič americké značky Scan Speak s poddajnou, ručně impregnovanou kalotou o průměru 25 mm a trojdílným magnetickým obvodem a „nejvyšší patro“ patří zmíněnému supertweeteru Sphere Ultrasonic Generator, jehož kalotu o průměru 16 mm tvoří zlatem plátovaný keramický vrchlík.

Kmitočtové charakteristiky reproduktorů jsou vyrovnané: u středobasového na kmitočtu 5 kHz tak stačí výhybka 1. řádu (se strmostí -6 dB/oktávu) v zapojení s jediným svitkovým kondenzátorem, oba vysokotónové si plynule předávají kompetence na limitní akustické frekvenci 20 kHz. Vnitřní kabeláž je provedena postříbřenými měděnými vodiči, dva páry rhodiovaných šroubovacích terminálů, umožňujících bi wi-ringové (či bi-ampingové) propojení, najdete vzadu na štíhlém subšasi nad základnou: optimálně si rozumějí s banánky.Nadprůměrně citlivé soustavy vybudí libovolný zesilovač, ale v této kategorii do sestavy patří pouze špička. Díky vyústění byssreflexu lze s umístěním soustav hodně experimentovat a tak zvláště v menších místnostech si Trinity vystačí s vlastními basy: pokušení připlatit si více než jednou tolik za subwoofer Torus s externím zesilovačem proto odolá i nejeden maximalista.

Pavel Víšek

Netopýří ucho:
Soustavy Wilson Benesch Trinity nabízejí kmitočtově vzácně vyvážený zvuk. Celé přenášené pásmo je prokreslené do nejmenších detailů. Basy jsou věcné i přesné, ve středním pásmu nic nechybí, ani nevyčnívá, a průzračné, lehké výšky se otevírají zvláště u akustických nástrojů pro všechny barvotvorné alikvóty. Zobrazení hudebního prostoru nemá chybičku. Slabiny do reprodukce tak vnáší pouze horší nahrávka, popřípadě jiný prvek v sestavě.

Na čem se testovalo?
Soustavy Wilson Bendech doplnily redakční zesilovač McIntosh MA6300 a SACD přehrávač Luxman D-05. Kabely byly signálové Crystal Cable Piccolo, reproduktorové Xsymphony Omega Hybrid. Z testovacích disků vyjímám SACD Pixies: Doolitle (4AD/Mobile Fidelity Sound Lab, reed. 2008) a Karlheinz Stockhausen: Stimmung (harmonia mundi/Classic, 2007), CD Beethoven: Piano Concerto No. 5 (Vivarte/Sony Music, 1998) a Ligeti: String Quartets & Duets (Sony Classical, 1994).

Hodnocení: vynikající (10) – zvuk (10), provedení (10)

Proč si je koupit?
Když máte v menší poslechové místnosti špičkový SACD přehrávač či gramofon plus odpovídající zesilovač a nechcete slevit z nejvyšších nároků.

WILSON BENESCH TRINITY