Recenze
18. června 2026
Monobloky LAiV Harmony GaNM ve Stereophile
„Bože můj, aleluja!“
První věc, která mě na monoblocích LAiV Audio GaNM zaujala, byl jejich neobvyklý tvar a rozměry; zabírají jiný prostor než ostatní klasičtější zesilovače v mém regálu. Monobloky GaNM tam stály a vyzařovala z nich aura mohutnosti.
Ať už v kterémkoli z obou provedení (stříbrno-zlatém nebo černozlatém), solidnost a serióznost jejich sochařské formy zastínila veškerý okouzlující efekt, který dodával lesklý čelní panel s OLED displejem, hluboce vyryté logo na horním panelu a zlaté detaily.
Rozbalení krabice s výrobkem LAiV je jako pečlivě naplánovaná, krok za krokem graficky ztvárněná ukázka estetického pojetí a progresivního technického přístupu této společnosti. Když jsem v prosincovém čísle časopisu Stereophile z roku 2025 recenzoval µDAC Harmony od LAiV, udělalo na mě nezapomenutelný dojem stylové a promyšlené balení. Teď, když jsem si vyzkoušel i rozbalování monobloků GaNM, lépe chápu, o co značka usiluje: svůj špičkový průmyslový design a chytré balení výrobků používají jako úsměv a podání ruky, aby přivítali zákazníky a pomohli jim cítit se odborně a bezpečně při výběru značky LAiV. Stejný efekt má i prohlížení jejich skvěle navržených webových stránek.
Podle údajů na této webové stránce poskytuje každý monoblok GaNM výkon 200 W ve třídě D do zátěže 8 ohmů. Každý zesilovač měří pouhých 12 cm na výšku, 12,7 cm na šířku a 26 cm do hloubky a váží jen 3,9 kg. Jediný vstup je symetrický (XLR) s vstupní impedancí 94 kΩ a citlivostí 1,4 V (pro plný výkon). Zesílení je poměrně vysoké, 29 dB. Napájecí zdroj je spínaný, s nízkou provozní teplotou a je umístěný uvnitř skříně (bez externího adaptéru). Na výstupech jsou vysoce kvalitní svorky, které jsou kompatibilní s vidličkami i banánkovými konektory.
Hlavní novinkou v souvislosti s monobloky LAiV jsou FET tranzistory z nitridu galia, které jsou zapojeny bez zpětné vazby. Právě proto jsem se rozhodl tyto tajemné monobloky vyzkoušet, protože mě zajímalo, jak hraje třída D bez globální zpětné vazby.
Poslech
Nejtěžší částí malování obrazu je vstát ze židle, dojít k plátnu, namočit štětec do barvy a udělat první tah. Je to ten nejtěžší úkon a přitom stačí jakýkoli tah. Je to proto, že pro mě jde o „počáteční tah“. Jeho úkolem je spustit v mém mozku řetězec reakcí. Odstranění strachu. Výchozí čára spustí proces zavírání otevřených myšlenkových oken, který pokračuje, dokud se můj mozek, zbavený všech rušivých vlivů, plně nesoustředí a nevytvoří druhou čáru, na kterou navazuje jemné stínování a několik čar uhlem. V tu chvíli je moje mysl plně ponořená do práce.
Popisuji, jak funguje můj mozek při malování, protože při poslechu se děje něco podobného. Teď tu sedím a soustředím se na vnitřní strukturu skladby „King Arthur“ (úryvky) od Henryho Purcella (1659–1695) v podání souboru Deller Consort a sboru (HM E200). Jsem ohromen schopností Purcella, Alfreda Dellera a vydavatelství Harmonia Mundi France vytvořit tak fantastickou vizuální podívanou mezi mými reproduktory a v mé mysli. Aby k tomuto „soustředění“ došlo, musel můj mozek přepnout ty samé spínače a zavřít ta samá okna s rušivými myšlenkami. A víte co? Nejtěžší bylo vstát a vytáhnout desku. Výchozím bodem byl zvuk, jak se diamant dotkl povrchu desky. Hned poté už byla moje mysl plně soustředěná.
Diamant, který snímal tuto nahrávku od Henryho Purcella, byl součástí přenosky Tzar Audio DST V1 Black Knight Corian s pohyblivou cívkou, která byla zapojena do přenoskového předzesilovače Lab12 Melto2, dále do linkového předzesilovače HoloAudio Serene a nakonec do monobloků LAiV Audio GaNM, které napájely mé reprosoustavy Falcon Gold Badge LS3/5a. Toto seskupení nástrojů mi černé na bílém ukázalo zpívající obličeje Dellerova ansámblu a sboru a jejich vzájemné pozice v nahrávacím sále. Mikrofony mi sloužily jako náhradní oči. Ty zpívající tváře a Purcellovy taneční melodie mi přinesly vítanou změnu nálady, díky níž jsem se mohl plně soustředit na nahrávku.
V horní ani dolní části přenášeného pásma reprosoustav nedocházelo k žádnému rozmazání, šumu ani nejasnostem. Žádné zrnění ani šum. Pouze čistý zvuk.
Nejsložitější pasáže Purcellových skladeb se v mém pokoji rozléhaly s větší fyzickou přítomností a průzračností, avšak s menší barevností a smyslností než u First Watt SIT-4.
Abych si ověřil, jak GaNM zprostředkovává sílu a texturu zvuku, pustil jsem si LP Todda Garfinkleho s názvem „Résonance“ (MA Recordings LP M088A-V), mistrovské dílo mezi nahrávkami z roku 2010 (nyní znovu vydané v takové kvalitě, že se jedná o nejrovnější a nejtišší černou desku, jakou jsem kdy viděl). Na albu „Résonance“ předvádí Nima Ben David na violu da gamba skladby různých skladatelů. Z této mimořádně tiché a přirozeně znějící nahrávky jsem prostřednictvím reprosoustav Falcon vnímal, jak Ben Davidův nástroj stlačoval vzduch před Garfinkleovými mikrofony a jak tento stlačený vzduch nyní naplňoval energií prostor mezi mými reprosoustavami. Tato nahrávka upoutala mou pozornost pro atmosféru plnou vibrací, tóny s bohatou texturou a harmonie, proměňující se vlnu za vlnou.
V mém systému byly textury těchto harmonických tónů téměř stejně hmatatelné jako ty, jaké jsem kdy slyšel z malých reprosoustav Falcon. Byl to rozhodně moment, který mě ohromil. Možná tyhle monobloky zdůrazňovaly přechodové jevy a umocňovaly pocit z poslechu? Možná Falcony potřebovaly rychlejší napájení, aby tyto jemné nuance mohly vyniknout? Ať už byl důvod jakýkoli, viola da gamba Nimy Ben Davida zněla s přenoskou Tzar DST jako svalnatý dokař, zatímco s přenoskou My Sonic Lab Ultra Eminent Ex jako pružná moderní tanečnice v černých punčochách. Toto téměř humorné srovnání poskytlo vhled do charakteru obou přenosek.
Při výměně výkonových zesilovačů GaNM, First Watt SIT-4 a Parasound Halo A21+ byl tento kontrast mezi „dokářem“ a „tanečnicí“ nejzřetelnější právě u modelu LAiV GaNM. Považoval jsem to za slibné znamení schopnosti monobloků GaNM zvládnout dynamiku při nízkých úrovních signálu s 15ohmovou zátěží, což je něco, s čím mívají jiné zesilovače třídy D potíže.
Zajímalo mě, jak si zesilovače GaNM povedou s reprosoustavami Voxativ Hagen2 o impedanci 10,3 ohmů a citlivosti 95 dB a tak jsem pomocí přenosky Ultra Eminent Ex znovu přehrál album „Résonance“. V kombinaci s reprosoustavami Hagen2 zněla přenoska My Sonic Lab podstatně mohutněji, s pevnější kostrou a plnějšími tóny. Faktory pohybu a skoku se zvýšily o 20 %–30 %. Díky reprosoustavám Hagen2s byl zvuk modelu Ultra Eminent Ex mnohem plnější. A to jsem jen vyměnil reprosoustavy. Myslím, že o zbytek se postaraly zesilovače GaNM.
Udělalo na mě dojem, jak tato „tanečnice baletu a modelka z přehlídkových mol“ s pohyblivou cívkou najednou dokázala znít tak důrazně a energicky, když to nahrávka vyžadovala.
Srovnání se dvěma tradičními tranzistorovými zesilovači
Před několika lety jsem si jako svůj hlavní referenční zesilovač pro recenze vybral model Halo A21+ od společnosti Parasound, protože všechny mé reprosoustavy napájel s lineárností staré školy a nikdy nezněl suše, tvrdě ani „tranzistorově“ (poznámka 3). Také proto, že si stejně dobře poradil s reproduktorovými zátěžemi 1 ohm i 15 ohmů. A co je nejlepší, každé reprosoustavě, ke které jsem ho připojil, dodal hloubku zvukové scény a nejjemnější detaily.
Když jsem připojil model A21+, překvapilo mě, jak čistě a přímočaře zněl LAiV GaNM. Totéž platilo i pro First Watt SIT-4 – oba tranzistorové zesilovače zněly temněji a více v pozadí. Přes reproduktory Voxativ s papírovými širokopásmovými měniči působil GaNM jako zvukový ekvivalent mírně přeexponované fotografie, ale ani jednou nezněl tvrdě či ostře. Tato čistota sice mírně snížila kontrast, ale neovlivnila průzračnost modelu LAiV. Díky těmto monoblokům se jak SIT-4, tak A21+ jevily jako ne zcela dokonale čisté.
Ticho na albu „Résonance“ od Todda Garfinklea mi ukázalo, že pojetí transparentnosti u GaNM se liší od ostatních druhů transparentnosti, s nimiž jsem se setkal. Neznělo to ani digitálně, ani analogově. Neřekl bych, že je to přirozené nebo nepřirozené. V kombinaci s reprosoustavami Hagen2 poskytovaly monobloky GaNM čistší a prostorovější zvuk s větší živostí a mohutností než modely SIT-4 nebo A21+.
Zatímco byly monobloky GaNM zapojeny v systému, rozhodl jsem se přepnout zpět na reprosoustavy Falcon. Měl jsem nutkání vyzkoušet zvuk těchto monobloků při přehrávání soundtracku Jarsdena Fendrixe k filmu Yorgose Lanthimose z roku 2023 Poor Things (24/48 FLAC, Milan/Qobuz). Tato nahrávka je pro mě lakmusovým papírkem, pokud jde o zvuk a tempo. Při zapojení D/A převodníku HiFi Rose RD160 do předzesilovače Serene a dále do monobloků LAiV jsem slyšel hlubší, mohutnější a detailněji vykreslené basy, než jsem (přísahám) kdy považoval u reprosoustav LS3/5a za možné. To byl ten nejúžasnější objev u zesilovačů LAiV GaNM. Zvuk měl spíše chladný charakter, ale i tak byl téměř dokonalý. Basové tóny doslova vystupovaly z reprosoustav s hmatatelnou přítomností a živými detaily.
Oktávy reproduktoru Falcon v rozsahu 50–400 Hz vykreslovaly obraz podobný fotografiím pořízeným bleskem se skleněnou žárovkou z doby Weegeeho. Systém LAiV omezil stínování v nízkých frekvencích, vynesl drsné basové tóny z hlubin, extrémně zaostřil účinkující v popředí a zviditelnil každý přechodový jev, aby ho bylo možné obdivovat. Nepřeháním. Ty malé reprosoustavy Gold Badges ještě nikdy tak nerozvibrovaly podlahy a nerozechvěly okna jako v kombinaci s monobloky GaNM. Proč reprosoustavy LS3/5a v kombinaci s monobloky LAiV předváděly o tolik větší basový výkon než v kombinaci se zesilovačem Parasound A21+?
Na to nedokážu odpovědět. Ale potěšilo mě, jak efektivně dokázal tento zesilovač třídy D rozehrát zátěž 15 ohmů. To jsem ještě neviděl. Jak by si ale vedl se 4 ohmy, složitou výhybkou, dvěma pasivními membránami a AMT výškovým reproduktorem?
Přestal jsem považovat udávané hodnoty citlivosti reproduktorů za byť jen sebemenší ukazatel toho, jak by reprosoustavy mohly reagovat na zesilovač s nízkým výkonem. Zvláště když do impedanční křivky zasahuje náročná výhybka. Nadprůměrně výkonné stojanové reprosoustavy BRX od GoldenEar mají udávanou citlivost 90 dB/2,83 V/1 m a jmenovitou impedanci 8 ohmů. Měření však ukazují něco jiného. „Model BRX má minimální hodnoty impedance 2,15 ohmů při 59 Hz a 1,53 ohmů při 135 Hz, přičemž její hodnota zůstává ve středním kmitočtovém pásmu pod 4 ohmy.“ „Tyto reprosoustavy budou nejlépe fungovat se zesilovači, které bez problémů zvládají zátěže pod 4 ohmy.“ Právě proto jsem se rozhodl vyzkoušet model BRX, abych zjistil, jak si monobloky GaNM poradí s náročnými zátěžemi.
Trvalo více než jeden den, než se reprosoustavy GoldenEar BRX „rozhrály“ a začaly hrát tak plynule a průzračně, jak je znám. Zpočátku zněly hutně a nejasně, ale svou plnou průzračnost odhalily, když jsem přehrál album zpěvačky a harfenistky Arianny Savall a tenora Pettera Udlanda Johansena Silent Night – Early Christmas Music and Carols (24/96 FLAC, Deutsche Harmonia Mundi/Qobuz). Skladby z alba Silent Night se staly mou každodenní meditací v období Vánoc.
Ariannin otec, gambista a šéf ansámblu Jordi Savall, patří k významným umělcům, které jsem vždy obdivoval a jejichž tvorbu jsem si užíval. Ariannina matka, sopranistka Montserrat Figueras (1942–2011), byla bohyně, jejíž hlas a tvář si v 80. letech podmanily mé srdce. Stále toužím po dalších nahrávkách Arianniny matky, ale tato nahrávka její dcery mi zpříjemnila prosinec. Čistota zvuku mi ukázala, že 4ohmových soustav BRX se zesilovače GaNM ani v nejmenším nezalekly a ani nezklamaly. Po třech dnech mě skladby z alba „Silent Night“ pronásledovaly i ve dne svou temnou veselostí, úžasným spádem a okouzlující průzračností.
Všechno, z čeho jsem si dělal legraci, se nakonec stalo
Než jsem dostal zesilovač LAiV Harmony GaNM, pociťoval jsem ke třídě D hluboký nezájem a navíc i iracionální nedůvěru k rychle reagujícím GaN-FET tranzistorům s „vysokou vodivostí“. (Pokud vím, volné elektrony se pohybovaly dost rychle už v 1000V vakuových elektronkách, jako jsou 211 nebo 845.) A každý ví, že mě nikdy nepřesvědčily spínané napájecí zdroje kvůli jejich hmotnosti, ceně a úspoře energie. V duchu svých kořenů z generace babyboomerů jsem zůstal věrný staré škole – lineárnímu zesilovači třídy A, širokému přenášenému pásmu, správným přenosovým funkcím, čistým obdélníkovým signálům a velkému klidovému proudu.
Nejvíc mi záleží na zvuku, průzračnosti, hmatatelnosti a na tom, aby byl k dispozici dostatečný proud a napětí, které dokážou přenést i ty nejtišší zaznamenané zvuky a nejjemnější zachycené rytmy do nejrůznějších reprosoustav. To znamená, že se směju své vlastní pošetilosti, protože mám pocit, že všechny tyhle „důležité věci“ mi poskytují právě zesilovače třídy D s GaN-FET tranzistory, které rozehrávají moje reprosoustavy Falcon LS3/5a. Potřebuji, aby mi ti bezejmenní kouzelníci, kteří za těmito zesilovači stojí, vysvětlili, proč se mi ty věci, z nichž jsem si kdysi utahoval, teď vysmívají a oplácejí mi to stejnou mincí.
Na základě toho, co jsem slyšel ve svém studiu a co jsem četl na webových stránkách společnosti LAiV, se domnívám, že zesilovače GaNM pracují s tak vysokou vzorkovací frekvencí, že nevyžadují zpětnou vazbu a díky tomu zůstávají proud a napětí ve fázi. To pravděpodobně vysvětluje tu větší razanci a průzračnost zvuku. Také se domnívám, že namísto zpětné vazby dochází k určitému stupni digitálního zpracování signálu (DSP), které formuje či řídí výstupní signál, a že právě toto zpracování ovlivňuje to, jak vnímám sílu, hutnost a průzračnost tohoto zesilovače. To jsou sice jen spekulace, ale je mi jedno, jestli je to pravda. Tenhle zesilovač se nejvíc blíží tomu mýtickému zesilovači, který rozehraje jakékoli reprosoustavy. V tuto chvíli je to můj nejoblíbenější zesilovač k reprosoustavám Falcon. To jsem nečekal.
Monobloky GaNM od LAiV změnily můj původní nezájem o třídu D na „Bože můj, aleluja!“. Vřele doporučuji.
Herb Reichert