21.07.2025
Těžko věřit, že firmičce Estelon Alfreda Vassilkova z estonského Tallinu je už 15 let. Když poprvé přišel se svými sošnými mramorovými ozvučnicemi a originálním konceptem, bylo to trochu zjevení v záplavě běžných krabic a ani po tak dlouhé době neztrácí neobvyklost vzhledu na přitažlivosti. Největší skulpturou v nabídce je pak model Extreme Mk II.
S ohledem na svou vrcholnou pozici jsou Extreme Mk II vším, co dělá Estelon Estelonem. Vysoké (ale ne tak, aby se nevešly i do střední místnosti), široké i hluboké, zároveň však tvarované, aby notné množství hmoty nebilo do očí. Naopak, jde stále o elegantní, vlastně až pohledné reprosoustavy.
Konstrukce sestává ze dvou do sebe jakoby zaklesnutých částí, horního „tesáku“, nesoucího tři měniče a spodní základny s basáky, konektivitou a elektronikou. Nachází se tu totiž motorek, jímž můžete elegantně měnit výšku poslechové osy (definovanou tweeterem) v poměrně velkém rozsahu 30 cm nahoru a dolů. To umožňuje přizpůsobit reprodukci hlavně poslechové vzdálenosti. Zaostření a prostorovou prezentaci z téhož důvodu lze ještě upravovat pomocí pošoupávání vysokotónového měniče v horizontální ose dopředu a dozadu v pěti krocích. Dělá se to v obou případech pomocí praktického dálkového ovládání, navíc si můžete hrát i plně za chodu a zkoušet tak, co dělá co.
Díky množství různých barevných kombinací, rozdělení odstínů i v rámci samotné ozvučnice a celkovému tvarování připomínají Extreme Mk II skutečně sochu nějaké neobvyklé mimozemské bytosti z vysokorozpočtového sci-fi.
Nepravidelné a originální, hran reálně prosté tvary ozvučnic jsou pro Estelon dosažitelné díky použití specifického materiálu – odlévá se totiž z čehosi podobného pryskyřici, ale postavené na základě mramorové drti. To by mělo zároveň zajistit excelentní pevnost a tlumící vlastnosti, jako bonus k tomu, že uvnitř ani vně nejsou reálně žádné paralelní či ostré plochy, které by mohly způsobovat rezonance a odrazy. Třešničkou na dortu je u standardních i zakázkových povrchů dvanáct vrstev, nanášených a zrajících po několik týdnů.
Na zadní straně je u paty poměrně velká nika, skrze níž ústí relativně masivní bassreflexový výdech s vnitřním tlumením. Dole pod hranou jsou k dispozici reproterminály v single-wire konfiguraci a vhodné primárně pro vidličky (nebo adaptéry). Zapojení je to elegantní, ale ne úplně snadné na manipulaci.
Extreme Mk II využívají pět měničů – dva basáky jsou u podlahy pro zdůraznění síly, středo-výšková sekce v horním segmentu je zasazena do pečlivě prohnutého tvaru, který zajišťuje soustředění všech pásem do jediného bodu. Pomáhá tomu i vnitřní konstrukce – každý z měničů má vlastní komoru, ty jsou nejen každá tlumená vlastní kombinací materiálů, ale mají i specifický tvar.
Reproduktory pochází od Accuton – výškáč a střeďák jsou standardní, středobas a oba basáky zakázkové. Spojuje je technologie CELL (tedy návrh membrány a závěsu jakožto jednoho nedílného celku).
Výškám holduje 2,5 cm široká obrácená kopulka z diamantu, středy zpracovává keramika o průměru 16,8 cm, nižší středy 25 cm široká vypouklá membrána z hliníkového sendviče – stejný průměr, složení i vnější vzhled mají i oba basáky dole.
Reprosoustavy jsou čtyřpásmové, filtry výhybky zapouzdřené v separátní komoře používají luxusní součástky – kondenzátory SESGO, fóliové odpory Mundorf, stejné značky jsou i cívky, doplněné o pár kousků cívek Goertz s návinem plochou fólií. Propojovací kabeláž bere výrobce od Kubala-Sosna.
Estelon udává frekvenční rozsah 33 – 60 000 Hz (a prý „lineární do 33 000 Hz), jmenovitou impedanci 3 ohmy s přiznaným propadem na 2 ohmy u 95 Hz. Charakteristická citlivost dosahuje 91 dB / 2,83 V.
Zbývá už jen doplnit fyzické parametry: maximální výšku 207 cm, minimální 177 cm, šířku u paty 69 cm a hloubku tamtéž 82 cm. A váha? Masivních 250 kg na kus.
Pokud by vás zajímal rozdíl u dostupné a o půl milionu dražší Limited Edition, tak ten – krom omezeného počtu kusů a podpisu pana Vassilkova na každém z nich – spočívá v designu. Leštěné obruby reproduktorů a povrch (ten, který vidíte na fotkách), byť je tu i potenciál jisté investiční a sběratelské hodnoty.
Poslech probíhal v prostorách showroomu dovozce – ten by se co do velikosti dal patrně popsat jako nejmenší vhodný pro takhle obrovské reprosoustavy. Poslouchalo se primárně na tom nejlepším, co nabízí kanadští EMM Labs. Řetězec začínal přehrávačem / DACem DA2i, pokračoval předzesilovačem PRE a končil monobloky MTRX2 V2. Propojeno bylo kabeláží Shunyata Research včetně modelů Omega a napájel Everest téže značky.
Soul reggae skladba „Lovers Rock“ ze stejnojmenného alba britsko-nigerijské zpěvačky Sade byla před čtvrtstoletím audiofilským hitem – není se co divit, třeba basová složka je krásně nahraná, hedvábná a houpavá. Extreme Mk II mají brutální, ale skutečně monumentální, naprosto nelimitovaný basový rozsah a tlak. Jistě, vyžaduje to prostor a „pevnou ruku“, nicméně označení „bez limitu“ je přesné. Reprosoustavy jdou kamkoliv je směrem dolů hudba pošle, zůstávají přitom naprosto klidné a samozřejmé, základ je úžasně tekutý a poddajný. Každý tón má fyzické energie, že byste s ní dokázali skály lámat – a třeba v konkrétním prostoru jí bylo až trochu moc, ne že ne. Ale ten pocit přítomného a fyzického infra zvuku, to je fascinující zážitek. Cítíte, jak vámi prochází vlna za vlnou, že i ta nejníže položená nota je krásně kulatě a konkrétně definovaná, pluje skrze vás. Je to obrovská masa s váhou bezmála koncertní, přitom zachovává všechnu potřebnou separaci a definici, oddělení tónů, jejich doznívání, prostě všechno.
Navzdory použití až analytických měničů působil velkorozsahový hlas Lary Fabian v „Je Suis Malade“ („Carpe Diem“ | 2009 | Universal | 5319313) absolutně lahodně, vřelý, příjemný, bez sebemenší špetky tvrdosti a to ani v těch vypjatých momentech, kde na některých systémech jde nahrávka „na doraz“ a trochu řízne. Ne tak u Extreme Mk II – tady prostě stojí zpěvačka, jejíž lyrický soprán je naprosto nemechanický, pluje, znělý, krásný a bohatý, též velký a samozřejmě čistý i snadno srozumitelný. Jde o reprodukci bez sebemenšího akcentu na techničnost, plasticita a přirozenost zní zcela neokázale. A přesto – kde má nahrávka pronikavou sykavku, tam taková opravdu je, jistá, jasná a zřetelná, ale nezkreslená a tím neagresivní. Reprosoustavy také dokážou zcela suverénně nastínit proměnlivost energie zpěvaččina hlasu, tolik odstínů, tolik přirozenosti.
Coververze slavné „First of May“ od Bee Gees v podání Sarah Brightman („The Very Best of“ | 2001 | eastwest | 8573 88362-2) má řádně znělé a jasné výšky, Extreme Mk II právě tyhle jejich atributy zvládá předat na výbornou a přesto neslyšíte žádnou jedovatost. Jen jasný a křupající kov, dlouhé doznívání, spoustu odstínů. Navíc si můžete charakter lehounce upravit posouváním výškáče, změny jsou decentní (ostatně nejde primárně o proměnlivost energie, ale spíše celkového prostorového obrazu – i tak to „něco dělá“), leč mohou být smysluplné. Míra detailů je pochopitelně dospělá, co v sobě nahrávka má, to zaslechnete a je to stále v naprostém klidu, s jistou dávkou elegance a luxusu, které jsou pro Estelon charakteristické.
Estelon Extreme Mk II mají dost síly a dynamických rezerv, aby i velké těleso Münchner Philharmoniker pod taktovkou Sergiu Celibidache v Prokofjevově „Symfonii č. 1 v D dur, op. 25“ („Symphonies 1 + 5“ | 2004 | EMI | 7243 5 57854 2 8) působilo až monumentálně – minimálně z pohledu domácí reprodukce. Reprosoustavy těžko doženete k nějakému limitu, zvládají sebevětší špičku a zhoupnutí s noblesou, klidem a uvolněnou plavností. S neuvěřitelnou snadností pak zaplňují poslechový prostor energií naprosto beze zbytku a to nemusí jít ani o nijak vysokou hlasitost. Velký, silný a tekutý, přitom nenuceně kontrolovaný, takový je jejich projev.
Co se týká rozlišení, je zvuk naprosto kontrolovaný, zároveň však ale primárně naprosto neokázalý, elegantní, jemně a přesto krásně konkrétně přednesený. Hardbopová verze skladby Irvina Berlinga „Remember“ od kvartetu Hanka Mobleyho („Soul Station“ | 1999 | nahráno 1960 | Blue Note | 7243 4 95343 2 2) byla zobrazena zcela a úplně mimo reprosoustavy, proporce nástrojů jsou nadživotní, nic nechybí. Dalo by se říct, že „je tu všechno“, právě tak, jak má být – samozřejmě rozsazené instrumenty, vzduch mezi nimi, pocit zřetelného ohraničení, ale zároveň nulová mechaničnost, zvuk je hlaďoučký a naprosto organický. Extreme Mk II také nenabízí žádnou exhibici, prostě nechávají hudbu hrát s grácií a naprosto přirozenou nonšalancí. Nic nevyčnívá, nic nechybí.
Tvary ozvučnic jsou koncipovány tak, aby se energie pokud možno odnikud neodrážela a nenarušovala kontinuitu prostorové scény, sladění měničů tomu dozajista dále pomáhá – plus pohybem výškáče jemně doladíte zaostření. Zimmerova „God Particle“ („Angels & Demons“ | 2009 | Columbia | 88697520962) je spletitá, vrstevnatá, komplikovaná a místy velmi vypjatá – přesto hrála přes Extreme Mk II s plným klidem. Jediné, co limitovalo, byla sama poslechová místnost, ale ani v ní nebylo možné lokalizovat ozvučnice. Ty se prostě ztratí a zůstává jen obraz, dosahující doslova od stěny ke stěně, skoro stejně hluboký jako široký, veliký ve svých proporcích a zcela „svobodný“. A přesto nejde o pocit nějaké monitorové holografičnosti, ta totiž implikuje nějakou techniku, po níž ve zvuku Estelon není ani stopa. Žádné drama, žádná syntetika, žádná nejistota, hudba má řád, vycházející z naddimezovanosti a rezervy, jakkoliv složitý moment se v muzice vyskytne, Extreme Mk II ho v klidu zobrazí se všemi vrstvami a přehledností bez hranic.
Ale můžete si naopak pustit i klidně tak nástrojově minimalistickou kompozici, jako je Telemannova „Fantazie pro flétnu, č. 3 v b moll“ v podání hoboje Heinze Holligera („The Artistry of Heinz Holliger“ | 1987 | Denon | DC-8006). Můžete se soustředit jak chcete, ale nenajdete nic nepříjemného – nastavte hlasitost dle libosti, Estelon zůstávají celistvé, přehledné a samozřejmé, nikdy vás nevytahují za ucho a naopak prezentují zvuk tak, že se vpijete do nahrávky jako takové a užíváte si. Hoboj v sobě má dřevitou vřelost, plasticitu, hraje s krásnou muzikálností, která baví hodinu, dvě, tři… Žádná suchost, žádná nutkavost, prostě se to děje, plyne a pluje.
Firemní top model samozřejmě musí mít nesporné kvality a Estelon Extreme Mk II to rozhodně a bez diskuse splňují. Jsou sošné a originální, umí vystoupit z řady a mají originální řešení pro přizpůsobení se poslechové místnosti (míníme teď pohyblivost vrchní sekce ve vertikální a parciálně i předozadní ose). Navíc poskytují náramně muzikální charakter – cokoliv si pustíte, to je plné, syté, šťavnaté a krásné, příjemné na poslech, ale zároveň tak organicky přirozené a věrohodné, že to vytváří onen dojem velice blízký skutečnému životu. Extreme Mk II také netrpí limity – snad jen těmi, kdy vyžadují dost prostoru pro svou činnost, zejména v masivním zvuku basové sekce. Ale jinak? Jsou to mimořádně drahé, ale také mimořádně krásně hrající reprosoustavy, u nichž by se namísto vypisování jednotlivých pozitiv a talentů dalo prostě a jednoduše říct, že „mají všechno“.
VHODNÁ MÍSTNOST
MALÁ [<-- 20m2] [ × ] | STŘEDNÍ [--> 20m2 / <-- 40m2] [ +/- ] | VELKÁ [--> 40m2] [ ✓]
Cena: 5 990 900,- Kč (standardní verze)
Cena: 6 499 000,- Kč (verze Limited Edition)
KLADY
ZÁPORY
Původní článek Daniela Březiny jsme zkrátili o pasáž věnovanou měření reprosoustav, celý si jej můžete přečíst zde:
www.hifi-voice.com/testy-a-recenze/reprosoustavy-podlahove/6325-estelon-extreme-mk-ii
Páni, tyhle kousky jsem slyšel na letošním Audiohappeningu v Tykonu a ještě stále je mám v živé paměti. Upřímně závidím každému, kdo si tyto skvosty může dovolit.
06.06.2025
Nové modely řady 300, britských Acoustic Energy, kteří se vždy zaměřovali na nadstandardní poměr cena/výkon, vychází z poznatků, získaných při vývoji projektu Corinium a využívá je ke zdokonalení svých reprosoustav na úroveň, která nemá v dané cenové kategorii obdoby.
04.06.2025
Reprosoustavy přinášejí řadu konstrukčních vylepšení, zaměřených na zdokonalení poslechového zážitku. Jsou vybaveny výškovým reproduktorem se zvukovodem, který zajišťuje lepší disperzi zvuku. Středobasové měniče jsou posunuty blíže k výškovému reproduktoru.
21.03.2025
Převodník EMM Labs DV2i představuje evoluční skok v oblasti D/A konverze. Zpracovává signál v rozlišení16xDSD (DSD1024). Díky bezkonkurenční zvukové čistotě nabízí ohromující zvukovou scénu, která přenese posluchače do centra originální nahrávky.